Díky své industriální kapacitě se země, která kvůli chybě ve výpočtu omylem nastoupila cestu zlatého standardu, stala největším impériem všech dob, královnou všech moří, a tedy globální mocností, a Londýn finančním a obchodním centrem v pravém slova smyslu.
Pro ostatní státy, které si chtěly zajistit svůj podíl na světovém obchodu, to znamenalo, že musí také přejít ke zlatému standardu. Očividná nadřazenost Velké Británie byla v důsledku logického kruhu v úsudku dokonce připisována zlatě zářící měně. Zlato tedy vděčí za svou slávu především náhodě. Zlatá měna neměla oproti stříbrné měně žádnou vnitřní výhodu, ale stejně jako o sto let později, když dolar triumfoval nad librou, hrál velkou roli síťový efekt.
Orientovat se na měnu největšího, nejdůležitějšího a nejlépe „zasíťovaného“národa globálního systému je velmi lákavé. Na začátku 19. století se vítězství zlata nad stříbrem jako platidlem ještě nedalo předvídat, především ne v Americe, neboť právě zde existovalo mnoho dobrých důvodů pro stříbro. Když se Washington nakonec přece jen rozhodl pro zlato, zaplatil za to vysokou cenu. Boj o správné peníze zemi politicky téměř zničil.
Britská síť
Ve druhé třetině 19. století ovládala Británie moře a díky své nadvládě na moři také velkou část mezinárodního obchodu. Říše královny Viktorie byla nejvýznamnější koloniální mocností planety s državami, které sahaly od Falklandských ostrovů k Hongkongu, od Nového Zélandu až po Newfoundland. Byla však také nejpokročilejší průmyslovou zemí, daleko před svými koloniálními konkurenty Francií a tehdy ještě provinciálním Německem.
Příbuzní na druhé straně Atlantiku dělali sice úžasné ekonomické pokroky, byli však prozatím ještě zaneprázdněni dobýváním vlastního kontinentu. Životní standard v zemi královny Viktorie byl vyšší než kdekoli jinde a bankovní systém lépe organizovaný. Díky svému na tehdejší poměry obrovskému trhu s půjčkami bylo City of London finančním pupkem světa a Bank of England, založená 1694 – tehdy ještě soukromá organizace – požívala největšího respektu jako strážkyně stabilní měny.
Ke slávě britské finanční moci přispělo také to, že v 19. století ostrovní říše řádně splatila veškeré dluhy, které nashromáždila v době napoleonských válek. Z těchto důvodů spatřovaly ostatní národy v Anglii a anglickém zlatém standardu vzor pro svůj vlastní peněžní systém. V roce 1868 byl zlatý kov výhradní a jedinou základnou peněžnictví ve Velké Británii a v některých teritoriích, hospodářsky závislých na impériu – v Portugalsku, Egyptě, Kanadě, Chile a Austrálii8.
Ale už o generaci později byl téměř celý svět jedním velkým monetárním systémem, spočívajícím na základně zlatého kovu. Na stříbro, malého bratra zlata, byla vázána jedině Čína, Persie a několik středoamerických zemí. Od roku 1868 do první světové války přešly prakticky všechny velké státy od stříbrného, resp. bimetalického standardu na zlatý, a důvodem nebyl jen zářný vzor Bank of England. Existoval ještě jiný, příbuzný důvod, a sice expanze světového obchodu pod britskou nadvládou.